IMGP0342

23 Lis Aneta Končulová: „No tak to už máš za pár“

Vedla jsem seminář v jedné mezinárodní korporaci. Během obědové pauzy jsem v místní jídelně potkala jednu známou. Rychle jsme si vyměnili pár zdvořilých vět a ona se mne zeptala, kdy mi školení končí. „V pět hodin.“ Odvětila jsem. „No tak to už máš za pár!“ řekla ona a povzbudivě se na mě přitom podívala. Ta věta mě velmi překvapila! Mám svou práci ráda a své semináře si většinou užívám. Je pravda, že někdy jsou dny radostnější a někdy je seminář náročnější, ale většinou z nich mám dobrý pocit. Věta mé známé tak ve mně zůstala se zvláštní příchutí a rezonuje ve mne i dnes.

Je čtvrtek, 14.30 odpoledne a já sedím v jedné londýnské kavárně poblíž Temže a věnuji nějaký čas pouze sobě. Těším se na víkendový seminář biodanzy. Před třemi lety jsem se rozhodla, že se chci biodanze věnovat, investovala nemalé peníze do celého výcviku a jeden víkend v měsíci vždy trávím v Anglii. Celkem 27 víkendů.

Napadá mě, kolik lidí si asi v tuto chvíli říká – „tak to už mám za pár. Za chvíli padne a já mohu jít domů“ nebo možná „proboha, to vůbec nestíhám, dnes tu budu muset být do devíti, abych to všechno stihnul“… V práci většina z nás tráví tři čtvrtiny svého života. Musím se tedy ptát – kolik z nás náš život spíše přežívá než doopravdy žije? A proč tomu tak je? Jsou na vině okolnosti, vnější podmínky nebo to je o nás, resp. je to v nás?

Upřímně stále věřím na jednoduché heslo – jaké si to uděláš, takové to máš. Když se mi nelíbí práce, kterou dělám , mohu postupně dělat kroky k tomu, abych to změnila, nebo ne? Obdivuji mého partnera, který dokázal vystoupit z jistého a dobře placeného povolání, aby naslouchal hlasu svého srdce. Je kolem nás spousta takových lidí. Někdy mě to bude stát více úsilí a odvahy a někdy méně, ale vždy existuje cesta. Mnohdy ovšem máme strach, a tak raději žijeme tak nějak „napůl“, protože jinak to přeci „nejde“ – máme přeci hypotéku, děti, další závazky, že?! Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl, že lidská mysl mnohem jednodušeji najde důvody, proč to nejde, než proč to jde. Měl naprostou pravdu – na seminářích to slýchám velmi často.

Jak tedy z toho všeho ven? Má odpověď by asi byla – sněte, důvěřujte a konejte! Zastavte se a zamyslete se nad tím, jaký život vedete, jak se vám doopravdy daří, co vám říká vaše srdce. Dejte si prostor na snění o tom, jaký život chcete vést. Co je pro vás doopravdy důležité? Na čem vám záleží? O čem budete vyprávět vašim vnoučatům? Rozhodněte se a udělejte první krok….skočte, pokud potřebujete nebo kráčejte drobnými krůčky…najděte v někom podporu a vytrvejte…a nezapomeňte, že velmi platí, co řekl Henry Ford:“Pokud si myslíš, že to dokážeš, máš pravdu, pokud si myslíš, že to nedokážeš, máš také pravdu!“
Přeji vám i sobě hodně štěstí na našich cestách za hlasy našeho srdce!

Aneta Končulová