Deepa_Anet

05 Úno Aneta Končulová: Příběh o našem rozchodu

Je podzim 2011. Šárka a já sedíme v obýváku, kolem nás se povaluje spoustu fixů, flipchartových papírů a my nadšeně brainstormujeme název našeho společného projektu. V místnosti to srší energií, nadšením a zábavou. Je tak skvělé, že jsme se potkaly! Radujeme se z vymyšleného názvu – OSLAVA ŽIVOTA – ano, to je ono! To přesně popisuje naši společnou vizi! Objímáme se, fotíme se a nadšeně si domlouváme další schůzku. Jsme plné ideálů a velkých plánů. Nic nás nemůže zastavit, věříme v úspěch a ve společnou spolupráci. Jsme skvělý tým!

Je jaro 2015. Šárka a já sedíme v oblíbené pražské kavárně. Ve vzduchu je citít zvláštní dusno, jako v létě před bouří. Informujeme se o novinkách v našich projektech i životech. A pak to přijde! Jedno sdělení rozpoutá vír, který již nepůjde zastavit. Sedím s pusou dokořán a nestačím se divit, zda se to všechno opravdu děje. Cítím se jako malá holka seřvaná vlastní matkou. Šárka je rozlobená a v silných emocích. J
á jsem stažená, vevnitř to bublá, ale nedokážu nic udělat. Vše je hodně rychlé a intenzivní. Začátek našeho konce. Již to nepůjde, již nevěříme, již nejsme ten skvělý tým.

Se Šárkou jsme spolu ušly dlouhou cestu. Zorganizovaly jsme tři úspěšné festivaly Oslava Života. Co ale v začátku bylo naplňující a radostné se postupně změnilo ve zkoušku našeho osobního rozvoje. Čím dál tím více jsme si jedna pro druhou byly zrcadly a naše spolupráce už začínala být více vyčerpávající než dobíjející. Kde je ta hranice, kdy již lekce nejsou jen přínosné a rozvojové, ale již toho bylo až dost? Přišla rozbuška a bylo jasno. Je čas to ukončit. Ale jak?

Název_Oslava_Života_66Jak se rozejít s vašim business partnerem, který byl dlouho i vašim blízkým přítelem?

Naše cesta loučení trvala sedm měsíců.

Začala tím, že jsme spolu jeden měsíc nemluvily a skončila dojemným rozlučkovým rituálem. Nyní s vámi pro inspiraci chceme sdílet, co nám v našem loučení pomohlo.

  1. Dát si čas a prostor

Důležité bylo nikam nespěchat. Obě máme rády, když se věci udělají efektivně, ovšem v tomto případě nešlo na nic spěchat. První měsíc jsme spolu téměř nemluvily. Já osobně jsem v sobě pociťovala velkou zlost a vztek, kterou jsem snad nikdy k nikomu necítila. Byla jsem naprosto lapená ve svých emocích a potřebovala jsem čas, abych si vše v sobě zpracovovala a uvolnila. Stejně tak i Šárka. Navíc jsem stále připravovala letní festival a mým hlubokým přáním bylo, aby se naše rozcházení na festivale nijak nepromítlo. A tak jsme naše “rozchodové rozhovory” přesunuly na období po festivalu.

  1. Přesvědčení “Učíme se od sebe navzájem”

Název_Oslava_Života_21Co nám pomohlo překulit se přes vyhrocené emoce a najít k sobě znovu cestu? Po měsici od naší hádky jsme si přes e-mail domluvily schůzku. Jela jsem k Šárce domů a téměř jsem se třepala strachy. Citila jsem hluboké uzavření, netušila jsem, zda vůbec dokážu říct ahoj. Posadily jsme se naproti sobě a Šárka začala mluvit. Její slova byla omluvná a postoj otevřený. Trvalo to asi minutu a z mého srdce spadnul obrovský balvan. Citila jsem blízkost a vděčnost. Přidala jsem trochu odlehčení, společně jsme se zasmály a spojení bylo znovu navázáno. Uf! Bylo křehké a jemné, ale bylo. Mohly jsme na něm začít stavět.

Co ale způsobilo, že jsem já na schůzku i přes všechen vztek a strach nakonec jela a Šárka v sobě našla tak otevřený, láskyplný postoj k celé naší “kavárenské scéně”? Naše přesvědčení!

Přesvědčení o tom, že celá tato komedie nás má něco naučit. Přesvědčení, že žádná z nás není nakonec ta dobrá, nebo špatná a to, že spolu nebudeme komunikovat vůbec nepomůže. Víra v to, že pokud se tuto lekci nenaučíme nyní, pravděpodobně se stejně brzy objeví někdo jiný, kdo nám ji zprostředkuje nějak jinak a možná ještě intenzivněji.
Měly jsme společnou touhu vše urovnat, uctít, co jsme spolu začily a vytvořily a rozejít se v míru.

  1. Tantra_Festival_Deepa_AnetCo doopravdy chceme?

To je otázka, kterou jsme si každá velmi intenzivně a hluboce kladly. A mnokrát se věci měnily a vyvíjely…nebyly jsme si jisté, hledaly jsme. Samy nebo s pomocí někoho jiného. Snažily jsme se vidět hlouběji než za naše momentální emoce a dětská zranění.

Osvědčilo se mi dopřát si pro toto zkoumání dostatek prostoru. Před festivalem jsem neměla vůbec kapacitu uvažovat o tom, co chci dál, kam se budu ubírat, jak to vše vyřešíme. Až v létě přišla příležitost pro hlubší sebereflexi.

  1. Pravidelné schůzky a otevřená komunikace

Daly jsem si cíl, že bychom rády vše uzavřely do konce roku 2015. Naplánovaly jsme si v našich kalendářích schůzky 1x za měsíc, kde jsme postupně probíraly vývoj situace. Tímto jsme na sebe příliš netlačily, ale zároveň jsme si daly jasný rámec, kdy chceme mít hotovo.

vizeO našich přáních jsme se snažily komunikovat co nejvíce otevřeně. Mnohdy to znamenalo i říct, já nevím a nejsem si jistá. Respekt k emocím a přáním té druhé a snaha o pochopení jejího světa bylo také velmi důležité, abychom mohly být k sobě upřímné.

  1. Pomoc třetí strany

Jsou situace, které již sami nevyřešíte a potřebujete nezávislou osobu. My jsme měly přání vidět hlouběji a ujistit se, že směr, kterým se ubíráme je ten správný, že jsme nic důležitého nepřehlédly.

Intuitivně jsme zvolily pomoc zkušeného kouče a konstelátora Zdeňka Štěpánka a byla to skvělá volba. Okamžitě jsme se dostaly hodně hluboko, až k našim původním rodinám a odhalily pár důležitých skrytých vhledů do našeho vzájemného vztahu. “Já jsem já a ty jsi ty” byla klíčová věta, kterou jsme si ze sezení odnášely.

  1. Rozlučkový rituál

IMG_3392V prosinci 2015 nazrál čas pro rozlučkový rituál. Chtěly jsme energeticky rozpojit naši spolupráci, a protože jsme se rozhodly, že značka i firma Oslava Života zůstane u Šárky, bylo potřeba provést i energetické uzavření mého působení v naší firmě. Celý rituál jsme si připravily samy. Bylo to jednoduché. Stačilo se naladit na to, co bylo potřeba ještě udělat. Zavzpomínaly jsme na naše úspěchy, poděkovaly si, popřály si hodně štěstí, poklekly před sebou v respektu a úctě, daly jsme si dárky na cestu a pak se opravdu rozešly. Každá šla svou cestou. Bylo to dojemné, hluboké, smutné i úlevné.

Kruh se uzavřel. Skončil příběh jedné radostné spolupráce. Společný projekt, který nám přinesl spoustu radosti i učení. Cítím vděčnost, že se nám podařilo rozejít se vědomě a s láskou. Děkuji nám oběma, že se snažíme být opravdové k tomu, co je pravda v našich srdcích. Nechť se nám oběma daří. Nechť se daří Oslavě Života, která žije dál, nyní již beze mě. A nechť se daří i vám pokud se náhodou dostanete do podobné situace. My už víme, že i rozejít se můžeme vědomě, upřímně a s láskou.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]