SD03

04 Srp Šárka Kmochová: Domeček léčitelem

Poslední červencový víkend jsme s partnerem Tomášem vyrazili na Vysočinu. Na pozvání Gabriely Duškové – ženy, kterou Tomáš doporučil do týmu učitelů na letošní Oslavu Života. Přáli jsme si do týmu přivítat českou ženu s jemnou energií a otevřeným srdcem, která nás svou přítomností povede do hloubky a vnitřního klidu. A tak jsme se ocitli uprostřed nádherné přírody, tři duše nacházející zde léčení, klid a spočinutí. Sice to byl oficiálně seznamovací víkend, na kterém se uvidí .. vnitřně mi bylo ale jasné, že je dávno rozhodnuto, že Gabriela na Oslavu Života patří bez ohledu na můj názor.

 

ZAČALO TO NEVINNĚ 

SD01Gábi jí pouze rostlinnou stravu, pohostila nás svými doma upečenými rohlíky a bylinkovými pečenými bramborami. Naše těla s vděčností přijímala léčivá sousta, nasávali jsme chladný večerní vánek .. a později při procházce k zurčivému jezu na řece Oslava (ano, řeka se jmenuje Oslava ) jsem si uvědomila, že se ve mně začíná něco dít. Začal se mi svírat krk a přepadla mě těžká únava, což jsem připisovala možnému nachlazení. Když jsme se ale přesunuli do malého domečku ve tvaru posvátné Vesicy, tělesný proces se ještě zesílil a bylo jasné, že jde o něco hlubšího.

 

JAKO BY MI UMŘELA MAMINKA

Jakmile jsem se postavila do jeho středu, cítila jsem, že se „něco“ děje. Usadili jsme se ve třech – po tmě a při svíčkách – v domečku bylo útulné teploučko a zvláštní pro mě teskná atmosféra. Zvenku bylo slyšet hlasy dětí, které zpívaly kolem ohně klasické táborákové písničky. Možná právě to mě přeneslo daleko do minulosti, kdy jsem se na táboře cítila osamělá a nenáležející. Zaplavily mě pocity úzkosti, strachu a izolace – jako bych byla z jiného světa, někdo kdo sem vůbec nepatří, a svou přítomností ostatní omezuje… odpojená od svého zdroje, od své síly a výživy, neschopna se o sebe postarat.

Tomáš s Gábinou si povídali, poslouchala jsem je a nevěděla, co se sebou. Oba cítili, že se něco děje, a ptali se .. nechtěla jsem ale jejich pozornost přitahovat ke svému procesu .. Zároveň jsem nemohla být zábavná a komunikativní .. a tak jsem se snažila alespoň zhluboka dýchat. Nevěděla jsem, jak dlouho tam budeme takto sedět, kdy budu moci jít spát .. a ta nejistota toho zda a kdy budu mít bezpečný prostor pro spočinutí ještě prohlubovala mé úzkostné stavy. Nyní si uvědomuji, že jsem se rozhodla tu situaci „přežít“. V tu chvíli jsem ale postrádala toto vědomí i napojení na zdroj, který by mi pomohl se o sebe postarat – třeba tím, že si řeknu o objetí, o prostor nebo o pomoc.

SD05Nakonec nadešel čas ke spánku a s Tomášem jsme zůstali v domečku sami. Moc jsem si přála usnout v jeho objetí, v bezpečném mužském náručí, přesto jsem ze strachu z odmítnutí nebyla schopna o něj požádat. A tak jsem usnula vedle něho jen jemně se dotýkajíc jeho ruky, a všechny tyto pocity zůstaly v mém těle. Celou noc se mi zdálo o kruzích a půlkruzích a hlavou se mi honily různé obrazy. Ráno mi bylo opravdu těžko, krk byl sevřený ještě více, a zevnitř se dral na povrch hluboký smutek. Směsice vzteku, sebelítosti, smutku a frustrace, která si říkala o to, že chce ven.

A tak jsem se vydala do lesa, už cestou mi slzy kapaly po tvářích a hrdlo se svíralo nedočkavostí po hlubokém pláči. Silou vůle jsem se dovlekla nahoru na kopec pod vysoké jehličnaté stromy a nechala emocím volný průběh, křičela jsem na celé kolo, bez kontroly a zadržování. Sama jsem byla překvapená, jak intenzivní a usedavý byl můj pláč. Kdyby mě někdo slyšel – myslela jsem si – asi by si musel myslet, že mi právě umřela maminka. A nyní si říkám, možná tam opravdu umřela, možná jsem plakala veškerý smutek spojený s tím, že už nejsem dítě, o které se rodiče kdykoli postarají. Že už jsem dospělá a lásku potřebuji hledat ve vlastním srdci. Že i můj partner je dospělý muž, který mi mámu ani tátu nenahradí. Že se můžeme milovat, respektovat a společně sdílet, ale nejsme si vzájemně rodiči.

SD04

 

NEVINNÝ ZAČÁTEK, NEVINNÝ KONEC

Po celou sobotu ve mě doznívaly tóny tohoto silně uvolňujícího pláče. Den jsme strávili všichni tři spolu a s přírodou, čistili jsme se čerstvě odšťavněnou červenou řepou, dělali jsme stojky na hlavě a mezi řečí dolaďovali detaily budoucích společných akcí. Gábina nám nabídla, abychom v domečku přespali ještě až do neděle. Byla to krásná noc – tančili jsme, zpívali a milovali se, naše těla a srce splynula v jednotu. Domeček nám poskytl bezpečí pro to, abychom dokončili a uklidnili to, co bylo povoláno k léčení, a místo jsme v neděli mohli opustit v klidu a vděčnosti.

Šárka Kmochová, 31.7.2014

 

SD02Gabriela Dušková bude jednou z hlavních učitelek letošní Oslavy Života. Více o její práci, léčení a domečku ve tvaru Vesicy si můžete přečíst zde na jejím webu. Domeček zasvětil loni po jeho dostavění Maok, který vás společně s Gábi provede přechodovým Silvestrovským obdobím.

Když se budeme ladit více na své pocity, emoce, vnitřní vedení, než na mentální informace, v té chvíli se bariéry, které nám dříve bránily vidět svůj vnitřní svět, svou multidimenzionalitu, stejně jako vnitřní svět a multidimenzionalitu naší Planety a celého Vesmíru, rozplynou.” Gabriela

V prvním zářiovém týdnu 2014 proběhnou v tomto domečku léčivé terapie zvukem. My už máme rezervované místo v úterý 2. září. Pokud byste se chtěli přidat, více informací naleznete ZDE.