18 Říj ŠÁRKA KMOCHOVÁ: KDE KONČÍ NAŠE SNY?

CHTĚLA JSEM BÝT KADEŘNICÍ

 

Jako malou holčičku mě fascinovalo mnoho povolání: pošťačka, modelka, popelářka, lékarnice, prodavačka. Chtěla jsem být vším! Jednou jsem přiběhla s obrovským nadšením k babičce a řekla jí, že budu kadeřnice. Tak moc jsem se těšila na to, až budu stříkat krásným paním na hlavu tekutinu z voňavé lahvičky a česat jim copy. „Ale prosím tě, přece se nebudeš hrabat lidem v hlavě“, dostala jsem odpověď. Nadšení bylo v tom okamžiku pryč. A dlouho jsem přemýšlela, proč mi to babička nepřeje, a pamatuju si to už skoro třicet let.

Když mi bylo kolem dvaceti, složila jsem další pokročilou zkoušku z německého jazyka, jehož studium bylo mou vášní. Známé jsem doučovala němčinu a moc mě to bavilo.  „Tak si otevři svou jazykovou školu“, řekl mi můj tehdejší partner. No když mi věří ON, tak to zvládnu! A tak jsem zažádala o svůj první živnosťák a před přednáškami na univerzitě dojížděla učit němčinu do firem. Ve vzdělávání podnikám dodnes.

Stala bych se kadeřnicí, kdyby mi tenkrát babička neřekla tu památnou větu? Pravděpodobně ne. Ale nepřišla bych o své dětské nadšení, a možná bych pár bezstarostných chvil ještě snila o voňavých lahvičkách a sponkách do vlasů. Otevřela bych si jazykovku, kdyby mě tehdy partner nepodpořil? Kdo ví .. možná ano, možná ne. Možná později. Ale určitě ne přesně v tu dobu, kdy jsem to udělala. Tehdy pro mě jeho povzbuzení bylo hnacím motorem k rozhodnutí.

 

PŘÍBĚH WALTA DISNEYHO

 

Walt Disney u svých zaměstnanců vypozoroval tři základní projevy myšlení a uvažování: jednu skupinu označil jako SNÍLKY. Snílci byli lidé překypující nápady a fantaziemi: neustále navrhovali co nového, úžasného, netradičního, bláznivého a převratného by se dalo ještě udělat.  Jasně vnímali neomezené  možnosti podnikání. REALISTÉ byli ti, jež bavilo konat. Milovali vymýšlet strategie a postupy, jak nové nápady a myšlenky uvést v život. Třetí skupinu nazval MOUDRÝMI KRITIKY: byli to lidé, kteří vždycky našli mnoho důvodů, proč nápady snílků ztroskotají, jaká jsou rizika a možné negativní scénáře všech potenciálních akcí.

(Možná už přemýšlíte, kam byste zařadili sebe … ??)

Problém nastal v okamžiku, kdy se snílci setkali s kritiky. Kritici byli ve svém živlu, protože měli mnoho podnětů k promyšlení, ale snílci přestávali snít. Každý jejich nápad byl zkritizován a smeten ze stolu, a tak se cítili zbyteční a oheň jejich vášně vyhasl. A kritici si mnuli ruce, protože upozornili na všechna rizika. Ovšem výsledek nebyl žádný, realisté jen pozorovali ty neshody a nevěděli do čeho se pustit. Proto se Walt Disney rozhodl, že změní uspořádání kanceláří.

Snílky posadil do nejvyššího patra, kam měli kritici vstup zakázán. Ve středu budovy seděli realisté, kteří přebírali od snílků nápady k realizaci a své strategie konzultovali s kritiky v přízemí. Klíč byl v tom, že snílek nikdy nesmí přijít do kontaktu s kritikem, aby si uchoval svou čistotu a nadšení.

Toto uspořádání se ukázalo být velmi funkční. Walt Disney produkoval úžasné filmy a pohádky a firma vzkvétala. A zaměstnanci byli spokojení, protože každý mohl naplno zastávat svou roli a být firmě přínosem.

 

PŘÍBĚHY V NAŠICH HLAVÁCH

 

V každé, z nás je přítomno myšlení snílka, realisty i moudrého kritika. Možná je některý rozvinutější a jiný potlačený. Ale jsou tam.

Pozorujte příběhy ve svých hlavách. Kdy se probouzí snílek? Probouzí se vůbec? Nebo ho kdysi dávno potlačili a zesměšnili, a tak utichl? Spolupracuje s realistou? Jak je pozvat, aby sloužili a spolupracovali?

Jak silný je váš kritik? Je jeho kritika moudrá, nebo se prosazuje natolik, že škodí a zastavuje veškerou tvořivost?

Klíč je samozřejmě ve spolupráci. V moudrém využití kvalit, jež jsou přítomny a k dispozici. A též ve zodpovědnosti, k sobě sama i druhým. Až příště budete plánovat nějaký projekt, zkuste se na něj podívat ve třech fázích: nejprve očima snílka, pak optikou realisty a nakonec výhradně pohledem moudrého kritika. Dostanete nadhled, po němž možná již dlouho toužíte. Mám to vyzkoušené, v osobním koučinku jsem touto technikou provedla desítky lidí.

A až budete příště dávat druhému moudrou radu, aniž by se vás na cokoli ptal, vzpomeňte si a uvědomte:  je moje rada opravdu na místě? Jsem zde ku prospěchu, nebo sytím některou ze svých potřeb, maskovanou za pomoc druhému (to poznáte tak, že si nemůžete pomoci a prostě musíte radit)? A nezastavuju tím něčí tvořivost? Nebo nepřipravuji své děti o bezstarostné snění?

S láskou

Šárka Kmochová

  Vstupte do nového roku s jasností. 

Zvu vás na workshop

VIZE 2017