IMG_4837

05 Úno Šárka Kmochová: Můj nejdelší i nejkrásnější rozchod

Rozchody bolí. Že jo?
Tak jsem si to vždycky představovala. Takové to bylo s chlapama. Krásný začátek, spousta lásky a zábavy a pak rychlý, bolestivý konec. Tenhle rozchod byl jiný. Možná proto, že byl se ženou. Partnerkou – a to ne postelovou.

 

VÁŠNIVÉ ZAČÁTKY

 

Tantra_Festival_Příprava_02 Na začátku byl společný sen – Šárka a Aneta, které si přály oslavovat život a věnovat se projektům, které mají smysl. A tak jsme si sepsaly společnou vizi… a za rok a půl pak spatřila světlo světa Oslava Života, náš první festival. “25 učitelů z 10 zemí světa”, hlásal plakát. A byli tam. Přijeli, inspirovali, oslavovali s námi a dvěma sty dalšími. Naše společné festivalové dítě nás zanechalo trochu unavené, ale naplněné a šťastné. Bavilo nás tvořit, plánovat, zkoumat, organizovat, zvát, iniciovat, podnikat. Milovaly jsme to. A šlo nám to. Bouřlivé chvíle jsme zvládly díky trpělivosti, ochotě otevřít svá srdce a díky síle společné vize.

Ponaučení: stojí za to následovat své srdce, nabídnout světu své schopnosti, a krok za krokem plnit vizi, jež neseme v srdci. Ve dvou se to lépe táhne, je skvělé mít parťáka, kterému lze důvěřovat a na kterého se vždycky lze spolehnout.

 

JEDEME DÁL, JDE TO, ALE DŘE TO

 

Najednou jsme nebyly ty dvě kočky plné elánu, které se schází po pražských IMGP1350_resizekavárnách, víkendy tráví na tantrických akcích a ve volném čase chodí po Praze s cedulí „OBJETÍ ZDARMA“. Anetě se už slušně zakulacoval pupík, já si takový přála, obě jsme se přestěhovaly na vesnici a toužily po klidu a rodinné pohodě. Přípravy dalšího festivalu byly v plném proudu a připadalo mi logické, že ten malý človíček teď již v Anetině náručí potřebuje mámu a ne festival. A tak se naše cesty začaly rozdělovat; Aneta plála teplem rodinného krbu a já převzala Silvestrovskou Oslavu. A pěkně si na ní nabila čumák. Sousto bylo větší, než jaké se mi vešlo do pusy. Ale já to přece nevzdávám! Tak jsem pořádně otevřela čelisti a narvala tam tu velikou porci silou, abych ji pak celý další rok mohla v tom klidu na vesnici trávit. Ano, poučila jsem se. Zadostiučiněním budiž, že si to všichni užili, a na Silvestra 2014 ještě dneska nadšeně vzpomínají.


Ponaučení: vzít si na sebe jen tolik, kolik zvládnu v pohodě a s grácií, není projev slabosti, ale aktem sebelásky, zodpoědnosti a zdravého sebeocenění.

No a pak jsme si to vyměnily. Já s vyplazným jazykem sušila sliny v Řevnicích a Aneta se pustila do organizace letního festivalu. Představovala jsem si to jako Ráj na Zemi – já mohu cvičit jógu a pít kafíčka na zahrádce, zatímco moje parťačka rozvíjí náš společný business. Tolik teoreticky. A praxe: nešlo mi neřešit, nesrovnávat a neovlivňovat dění v Oslavě Života, jež je i mojí vizitkou. Chtěla jsem, aby se vše dělalo jinak, líp, podle mých měřítek a standardů, mým způsobem a podle mě!!! Měla jsem své představy a vize, jak bych to dělala já. A Aneta to dělala podle Anety, jejích měřítek a standardů a já jí kvůli tomu NEMĚLA RÁDA.

Ponaučení: Je v pořádku mít své vize, standardy, hodnoty, představy a pracovní postupy. Je v pořádku, že druzí mají jiné vize, standardy, hodnoty, představy a pracovní postupy. Při spolupráci je výhodné plně respektovat tuto odlišnost, a nebo – pokud to nedokážeme – si zvolit k sobě parťáka, jež je nám v hodně věcech podobný a liší se jen tak, že z toho neskáčeme do stropu.

 

PŘÁTELSKÝ ROZCHOD NEBO ZBABĚLÝ ÚTĚK?

Sarka_KALIKdyž vám je s někým nepohodlně, vždycky si můžete zvolit s ním prostě a jednoduše nebýt. Zejména je-li vaším nejvyšším zájmem vlastní pocit radosti a pohody. Ale co když je ve vztahu někdo třetí, jež vás dva přesahuje, a k němuž se cítíte zodpovědni (dítě, projekt, firma, vize… )? Co když nejde jen o váš vlastní zájem, ale o něco většího, než jste vy sami?

Co je tady to hluboké učení? Zůstat, prokousat, probrečet a provztekat se emocemi a vyjít z toho pekla očištěni a ve dvou; nebo se poklonit, poděkovat a postarat o své dítě samostatně? Dlouho, dlouho jsem si kladla tyto otázky. Jedna má část (ta co je ráda posilována spirituálními úspěchy v podobě zvládnutých lekcí osobního růstu) se zuby nehty bránila rozchodu, jež si vykládala jako útěk. Mantrou této osoby je “To dáš!”. Druhá část, ta jemná, moudrá, pečující a uvolněná, se chtěla v klidu domluvit, obejmout, zamávat si a vydat se na novou pouť do neznáma. “Pusť to … “, šeptala mi.
Týdny a týdny se tyto dvě osoby mezi sebou dohadovaly. A tak jednoho dne přišel můj vnitřní soudce, kat, zabiják, zuřivý popravčí v červeném hávu s naostřenou čepelí, a zařval “A DOST!” A bylo jasno. Konec. Všem ostatním “vnitřním hlasům” došly argumenty.

Ponaučení: Je dobré naslouchat tomu moudrému, citlivému a pravdivému hlasu ihned, jak se poprvé projeví. Vzteklá energie kata, zejména je-li namířená vůči lidem, jež máte rádi, sice nese absolutní jasnost, ale může napáchat nevratné škody. Navíc kolik energie stojí se podívat pravdě o sobě do
čí, stáhnout ocas a omluvit se … :)

 

NEJDELŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ ROZCHOD

 

A začal tři čtvrtě roku trvající proces – pouť od na sebe nasupených spolumajitelek firem, co neví, jak dál, až k samostatným ženám s nohama na zemi, jež znají svou hodnotu a respektují své hranice, pojí je krásné vzpomínky, silné pouto přátelství a láska pro vše, čím je ta druhá.

Ponaučení: Velká loučení chtějí svůj čas. Vyplatí se poskytnout sobě i druhému tolik času, kolik je jen potřeba. Při rozchodu dvou společníků je dobré respektovat principy fungování systémů a vědomě zpřetrhat všechny vazby, jež by mohly blokovat další proudění energie. 

Uctít a uznat to, co bylo, ocenit druhého v jeho velikosti a poděkovat za vše, co vás naučil, odpustit i požádat o odpuštění, vzájemně si požehnat, poděkovat a zamávat na cestu. To vše jsme udělaly v závěrečném prosincovém rituálu, který uzavřel naši cestu spolutvoření tím nejkrásnějším způsobem, jaký si dovedu představit.
Náš rozchod jsme zvládly vědomě, trpělivě a s respektem jedna k druhé. Díky ochotě přenést se přes zranění, která jsme si způsobily, odpustit si a dotáhnout naši spolupráci s grácií do zdravého konce zůstane náš společný tvůrčí čas navždy v mém srdci jako náherná vzpomínka. Určitě bych to nezvládla s nikým, koho bych meměla tak ráda jako tebe, Anet.

Děkuji. Hodně štěstí!

Jak se na náš rozchod dívá Aneta? Přečtěte si ZDE.