27 Čvn Šárka Kmochová: Proč nežijeme svůj život?

Možná stejně jako já máte okolo sebe lidi, kterým se skvěle daří. Inspirují vás, protože vytvářejí něco krásného a smysluplného, skvěle jim to jde a jsou úspěšní. Možná si někdy stejně jako já přejete být jako oni. Ne stát se jimi nebo dělat to samé, ale zažívat to plynutí, tu radost, ten úspěch, to naplnění.

 

Možná si jako já kladete otázku: Jak na to? ­

Zde několik tipů z mého života a zkušenosti.


 

Cyklus_tvoreni

Začněte u sebe: kdo jsem já? 

Aneb sebe-poznání. V kontextu tvořivosi to znamená „vědět co“. Nebo možná „cítit co, tušit co“. Co je to, co mám dělat právě já? Na co mám vlohy, talent? Co mi půjde, v čem mi ostatní budou věřit?

Můžete si zaplatit kouče, jet na šamanský vision quest, na pouť Saharou, číst knihy, dělat si testy silných stránek, sledovat motivační videa či procházet webináře. Dnešní trh nabízí spoustu méně či více účinných nástrojů, jež vám při sebepoznání pomohou. Jejich kvalita je různá, a když budete dobře vybírat, pravděpodobně se strefíte a zažijete průlom.

 

Pomocník: Intuice ..

Mnohým z nás je nejlepším rádcem naše nitro. Možná to znáte – ten jemný hlásek někde uvnitř, který občas vypluje na povrch, řekne něco stručného a jasného typu „TUDY NE“, „UKONČI TO“ nebo „TOHLE JE ONO“, a pak zase v klidu zmizí. A vy si s tím už nějak poraďte …

Intuici se potřebujeme učit důvěřovat, aby nás mohla vést. Také je dobré umět rozlišit svou intuici od toho, co intuice není. Když vám intuice říká, abyste nechodili naboso loukou plnou kopřiv, možná to není intuice, ale prostě jen strach.

 

Máme-li intuici silnou a umíme-li ji následovat, někdy nás vede z opačného konce. Nevíme sice, co je naše poslání, neznáme a nehledáme svou vizi a budoucnost, ale tím že opouštíme vše, co naší cestou není, a nevstupujeme na cestičky odvádějící nás od nás samotných pryč, v jednom okamžiku zjistíme, že už jsme v cíli, a žijeme tvořivý, smysluplný a aktivní život.

 


Past: seminářový turismus 

Někteří lidé se zaseknou ve smyčce sebe-poznání – každý víkend stráví na dalším a dalším sebepoznávacím workshopu, ale jejich život přes týden se nezmění. Mohou se sice dobře poznat, ale ve výsledku sami sebe oslabují. Zvětšuje se totiž rozdíl mezi jejich vysněným, naplněným já a jejich skutečnou denní realitou.

 

Past: meditace jako únik

Není obtížné meditovat na dovolené v daleké Asii – v panenské přírodě, za zvuku ptáků. Snadno tam člověk objeví krásu života tady a teď. Žijeme ale v Čechách, v domech, městech a rodinách, pracujeme, komunikujeme a jsme obklopeni spoustou podnětů. Odjet do dalekých klášterů a zažívat jako mniši tady a teď může být načerpáním podpory pro spokojenější a tvořivější život zpátky doma, stejně jako únikem od reality, do níž se nám bude ještě hůře vracet. I meditaci je potřeba integrovat a ne do ní utéct.


 

Cesta: pulzace mezi sebe-poznáním a sebe-realizací

Cyklus tvoření je dokonalý a funguje jedině tehdy, když probíhá po celé osmičce – od sebe-poznání k seberealizaci a zpátky. A neustále znovu, pořád dokola.

Každé poznání vyžaduje integraci, musíme ho propsat do těch nejběžnějších činností všedního dne. A při tom zůstat bdělí a vnímat, kdykoli naše akce již nevycházejí z inspirace, nepřinášejí radost a naplnění.

 

Pravidlo dvou nohou

Vyskytneme-li se tam, kde už ani nepřispíváme, ani se neučíme, použijme pravidlo dvou nohou a pohněme se jinam. Tak předejdeme vyčerpání, syndromu vyhoření a frustraci z toho, že nám život utíká mezi prsty.

Pravidlo dvou nohou

Přeji Vám mnoho odvahy na cestě tvořivosti

S láskou Šárka Kmochová, 25.6.2016

Svým osobním cyklem tvoření můžete projít na workshopu Guye Barringtona